„Soudruzi a soudružky.“ Tak pozdravil Miloš Zeman na sjezdu KSČM.

KSČM, která se nikdy nereformovala a je přímou nástupkyní KSČ, která poznamenala život milionů lidí a která připravila o život desetitisíce lidí.

KSČM, která má ve svém čele lidi, kteří v 89. mlátili na demonstracích lidi a dnes to relativizují.

KSČM, která pořádá u hrobu Gottwalda vzpomínky na tohoto vraha, zatímco mnoho jeho obětí nemá ani dnes hrob.

KSČM, která má zálusk na moc.

To vše v roce 2018. 29 let po revoluci, kdy jsme se zbavili rudých okovů. Jde o prvního polistopadového prezidenta, který na sjezd KSČM přišel, i který na něm promluvil. To vše v době, kdy se do republiky vrací ostatky kardinála Berana.

Rovný papežům

Kardinál Beran byl vězněm komunismu a nacismu. Po komunistickém převratu ve 48. jako pražský arcibiskup odmítl podřídit církev komunistické moci, exkomunikoval kolaborujícího kněze Plojhara z církve (a exkomunikaci odmítl odvolat i přes nátlak).

14 let jej StB nezákonně internovala. Poté, co jej pustili do Vatikánu na slavnostní jmenování kardinálem, jej již nepustili zpět do země. Od kardinála Berana to nebyl útěk. Ze země vždy odmítal odejít a myslel si, že se bude moci z Vatikánu vrátit zpět, jak si přál do konce života.

Vrátit se nemohl ani po smrti, byl pohřben po boku papežů v kryptách baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Proti všem zvyklostem papež Pavel IV. vedl všechny pohřební obřady osobně.

Do vlasti se kardinál Beran vrací až nyní, uložen bude ve svatovítské katedrále.

Modrá nebo rudá pilulka

Prezident Zeman měl jako již tolikrát v minulosti možnost na výběr zachovat se jako státník, nebo jako buran. A jako tolikrát v minulosti opět selhal.

Prezident Zeman se rozhodl nezúčastnit se slavnostní bohoslužby k návratu kardinála Berana do vlasti, ale dal přednost sjezdu KSČM, jejichž předchůdci se zasloužili o to, že se kardinál Beran do vlasti navrátit nemohl.

Nelze ani vyjádřit, jak moc je mi tento člověk odporný a jak moc je mi z jeho chování nevolno.