Voliči motivováni změnou zvolili Andreje Babiše a ten jim tu změnu přinesl: ještě nikdy se nám nestalo, že by:

  • v čele vlády byl trestně stíhaný muž
  • při zjištění korupce daný člověk neodstoupil a naopak ještě ve volebních průzkumech posílil
  • vláda získala tak nízkou podporu v hlasování o důvěře
  • vláda bez důvěry prováděla zásadní změny v personálních postech
  • premiér pověřený vyjednáváním o vládě ve skutečnosti o vládě vůbec nejednal a zabýval se tím, komu co populisticky slíbí (jinými slovy všichni předchozí premiéři měli větší odpovědnost k zemi než k vlastnímu korytu)

Andrej Babiš není žádnou změnou. Andrej Babiš je částí produktem komunismu a částí produktem toho nejhoršího z 90. let. Tenhle člověk nepřinese žádnou pozitivní změnu.

(Je to jakoby někdo v 45. volil Martina Bormanna na místo říšského kancléře, protože tento člověk nás přece musí vyvést z náruče nacismu. Všichni vidíme, jaký je to nesmysl.)

Zcela jasné podmínky

Jen voliči Andreje Babiše jsou tak nějak čím dál tím víc utvrzování v tom, že Andrej Babiš je čistý jak panna a ve skutečnosti je to mučedník, kterého jiní nemají rádi. Ten nedostatek reflexe je šílený.

Četl jsem dnes ráno diskuze a nestačil jsem se divit, kolik lidí považuje odmítnutí Andreje Babiše za chybu ČSSD. A nabídku Andreje Babiše za velkorysost. ČSSD přitom jasně prohlásila, že do vlády půjde pouze za splnění jedné z těchto dvou podmínek:

  1. když Andrej Babiš nebude premiérem
  2. když bude mít 5 ministerstev a jedním z nich bude ministerstvo vnitra nebo financí

Andrej Babiš se rozhodl nesplnit ani jednu a teď brečí, že jsou všichni proti tomu a že to nechápe. Proč? Naštvaný může být na sebe, ale ČSSD v tomto byla upřímná od začátku. (a to je další věc, kterou jsem nepochopil – co lidem imponuje na AB, který se nechová jako chlap, ale jako ufňukaná baba).

Prý ČSSD se 7 % hlasů nemůže požadovat 5 ministerstev, protože to neodpovídá jejich volebnímu výsledku. Andrej Babiš a jeho voliči očividně stále nepochopili, že počet členů vlády nikdy neodpovídá volebnímu výsledku, ale vždy odpovídá koaličnímu potenciálu, v počtu stran, které by se mnou byly ochotné jít do koalice. Čím bude větší, tím větší je šance diktovat si. V případě AB je koaliční potenciál značně nízký.

Pohled do historie

ANO, i když bylo zvoleno jak protestní strana proti stávající politice, se rádo obrací do historie a opakuje nám, co tu bylo. Prý ministerstvo vnitra nikdy vítěz voleb nepustil, ale nechal si ho ve vlastních rukou. Tak prý nechápe, co ČSSD chce.

Když se tedy podíváme do historie pořádně, můžeme vidět, že ministerstvo financí vítěz voleb několikrát předal do rukou koaličního partnera. Ovšem nevšiml jsem si, že by ANO nabídlo ČSSD ministerstvo financí.

Když se podíváme do historie ještě lépe, zjistíme, že Mirek Topolánek měl 81 poslanců (o 3 víc než Babiš) a ve vládě měla jeho strana jen 9 křesel z 18, protože těch 9 nabídl svým koaličním partnerům, kteří přinesli pouhých 19 poslanců. KDU-ČSL v této vládě měla 5 křesel, ačkoliv měla jen 13 poslanců a 7,22 % hlasů ve volbách (oproti tomu získala ČSSD 15 poslanců a 7,27 % hlasů ve volbách).

Takže ČSSD neměla žádné přehnané požadavky. Kdyby se Andrej Babiš zachoval jako Mirek Topolánek, mohl mít dnes funkční vládu. Jenže Andrejovi Babišovi na osudu této země očividně nezáleží.

Andrej Babiš získal v posledních volbách nejvíce hlasů, ale není vítězem voleb. Vítězem voleb je ten, kdo získá důvěru pro svou vládu. Poraženými jsme my všichni.