Já jsem z různých internetových diskuzí zvyklý na mnohé, ale to, co se odehrává kolem koncentračního tábora v Letech u Písku, z toho se mi dělá poměrně zle. Myslel jsem si, že 90. léta, kdy s nově nabytou svobodou si část lidí neumělo poradit a tak získalo pocit, že mezi základní svobody patří i rasismus, jsou pryč. Ale diskuze kolem koncentračního tábora v Letech u Písku mne vrátila zpět na zem, že ten zatuchlý český maloměstský rasismus je u nás stále hluboko zakořeněn.

Četl jsem názor, že „Ministerstvo kultury se snaží přepisovat dějiny a historii, protože v Letech nebyl koncentrační tábor, ale nápravné pracovní zařízení, pracovní kárné zařízení, které nebylo zařazeno do systému koncentračních táborů.“

To všechno je hezké slovíčkaření, ale vůbec nejde o to, jak se tábor jmenoval, nebo kam byl zařazen. Jde o to, že v něm trpěli lidé a že z něj mířili do Osvětimi (to byl taky pracovní tábor, lidi tam byli stříleni a plynováni jen tak náhodou?).

V okamžiku, kdy v táboře začali umírat lidé, je úplně jedno, že se oficiálně jmenoval „pracovní tábor“. Ten okamžik vše maže, tábor to snižuje na úroveň koncentračního tábora a je úplně jedno, zda jím oficiálně byl, nebo nebyl.

Stovky mrtvých

Internací v Letech prošlo celkem 1 309 registrovaných osob, z nichž zemřelo přímo v Letech nejméně 326 osob. To je 24,9 %. Další část vězňů byla z rozkazu Heinricha Himmlera (to není shoda jmen, to je ten hodný strejda, který byl hlavním organizátorem holokaustu a koncentračních táborů…škoda, že ho někdo neupozornil, že Lety jsou pracovní tábor) deportována do Osvětimi, kde byli vesměs posláni do plynu okamžitě po příjezdu.

Z lidí, kteří internací v Letech prošlo, jich přežilo asi 300. To je méně než čtvrtina*. Opravdu si myslíte, že je v pořádku, že v běžném pracovním táboře umírají lidé? Ze 30 v táboře narozených dětí nepřežilo žádné. Opravdu si myslíte, že je v pořádku do pracovního tábora umisťovat těhotné ženy? Opravdu si myslíte, že je v pořádku do pracovního tábora umisťovat děti?

(*Osvětimí, což je vyhlazovací koncentrační tábor a nikdo o tom nepochybuje, prošlo 1,5 milionu lidí a 1,2 milionu z nich zemřelo, přeživších je tedy 20 % – jinými slovy rozdíl mezi vyhlazovacím koncentračním táborem a pracovním-táborem-co-není-koncentrák jsou přesně 3 procentní body…)

Nazývejte si tábor v Letech jakýmkoliv způsobem. Ale zcela jasně se po faktické stránce jednalo o tábor koncentrační (nikoliv vyhlazovací) a po straně faktů nejde o přepisování historie!

Ostudná veřejná diskuze

Miroslav Macek, což není žádný extrémista, ale bývalý místopředseda bývalé vládní strany, k tomu prohlásil: „Na spor, zda na tom místě postavit za stamiliony památník či nikoliv přece existuje jednoduché řešení: kdo souhlasí s památníkem, dostane domů složenku na mimořádnou daň (pod daňovými sankcemi) na stavbu památníku, kupříkladu na 1.000.- Kč.

A bude ji dostávat opakovaně, až se patřičná suma vybere. Plátci daně budou spokojeni, neboť chtěli přece památník a jistě jej rádi zaplatí a neplátci též, neboť ho nechtěli a nevidí tedy důvod, proč ho ze svých daní platit. Lze aplikovat na mnoho dalších veřejných projektů, které jsou zbytné…“

Pokud ho srovnám s Roznerem, který mluví o neexistujícím pseudokoncentráku, tak je jasné, kdo z nich je větší chudák. Rozner je idiot, který za své IQ nemůže. Macek je ale inteligentní člověk. Přepočítávat lidské utrpení na peníze může jen kretén.

Vepřín na místě koncentračního tábora je něco, za co bychom se měli stydět. Ale grády tomu dodává ta veřejná diskuze, kdy část politické reprezentace popírá utrpení lidí prošlých táborem. A to ještě s blahosklonným „Však von to byl pracovní tábor pro cikány (mrk, mrk, to je ale sranda).“

Vyjádření kohokoliv od Klausů

No a konečně jsme se dočkali, ke koncentráku v Letech se vyjádřil také někdo z Klausovic rodiny, takže teď už musí být všem jasné, kde je pravda.

(dodnes jsem netušil, že VKml má v Reflexu vlastní názorovou rubriku, kde se v bodech vyjádří ke všemu za poslední týden, myslel jsem, že tento luxus mu dopřávají pouze Novinky)

Za povšimnutí stojí především pasáž „Novináři by také měli klást otázky jako: Kdo požádal protektorátní vládu o zřízení pracovního tábora v Letech (za účelem likvidace lesní kalamity)? Kdo do roku 1942 majetkově těžil z otrocké práce internovaných?“

Novináři se, Václave, na toto ptát nemusí. Novináři nečtou stupidní konspirační teorie o tom, jak tábor nechal postavit otec Karla Schwarzenberga. Na toto téma vznikly seriózní vědecké práce (kniha Historikové a kauza Lety z roku 1999), podle kterých je to nesmysl.

Jediný zdroj této teorie jsou dva romány (bývalý ředitel prestižního gymnázia by mohl vědět, že román není literatura faktu) amerického autora Paula Polanskeho (například román Bouře). Jsou to tak kvalitní zdroje faktů, že si nedokázal ani zjistit počet mrtvých v táboře: údajně v táboře umřelo o polovinu lidi více než jím reálně vůbec prošlo.

Jakékoliv spojení rodiny Karla Schwarzenberga s nacismem je nesmyslné. Jeho otec je spoluautorem a iniciátorem prohlášení české šlechty, kterým se odmítli přihlásit k německé národnosti, za protektorátu tam měl s úřady problém, určitě by pro něj nestavěly koncentrační tábory na využití levné pracovní síly.

Že si dovoluje někoho napadnout ze spojení s nacismem a holokaustem zrovna Václav Klaus mladší, je zarážející, když zrovna jeho děd zastával ve 40. letech 20. století pozici vedoucího cenzurního oddělení v Bratislavě, kde se podílel na perzekuci slovenských Židů.

Největší český problém

Největším českým problémem je již po generace ta vlastnost, která nám brání přiznat a omluvit se za chybu. Rádi si popláčeme, že nás mocnosti při Mnichovu hodily přes palubu, rádi Němcům připomeneme, že rozpoutali druhou světovou válku, ale v případě, že bychom měli přiznat svou chybu, nastává problém.

Proto jsme se nikdy nedokázali omluvit za odsun Němců a když to někdo zkusí, rozpoutá to u velké části veřejnosti hysterii. Proto politici až na výjimky nekomunikují se sudetskými Němci. Neumíme přiznat chybu. (Zcela chápu historický kontext i důvody k odsunu, ale je potřeba si přiznat, že při odsunu se děla zvěrstva)

Kdyby byl tábor v Letech táborem německým, tak asi není problém, aby v něm již dávno byl památník jako v Terezíně. Jenže tábor v Letech měl české velitele i českou posádku. To vše, o čem píšu výše, jsou jen zástupné důvody, jak nedopustit přiznání našich vlastních chyb.

Přestaňme si ublíženě hrát na to, že jsme jediný trpící národ a přiznejme, že jsme sami udělali chyby. Nedělejme další. Jedině tak se můžeme s historií vyrovnat.