Sněmovna probírá manželství homosexuálů, což se nelíbí všem tradicionalistům, konzervatistům, lidovcům a obráncům české tradiční rodiny.  Pro Václava Klause mladšího je to téma natolik důležité, že kromě plánovaného projevu na plénu sněmovny (projednávání bylo přerušeno 14. listopadu, takže se na něj zatím nedostalo) mu věnoval i svůj komentář na Novinkách.

Stále dokola zaznívají ty samé argumenty, proč je třeba říct manželstvím homosexuálů ne a Václav Klaus mladší je prakticky jen zopakoval, tak se na ně pojďme podívat blíže.

(…) manželství je od staročeského malžen, tedy „muž–žena“ (…)

Jak dokazuje samotné slovo „manželství“, slova se vyvíjí. V minulosti skutečně šlo o slovo „malžena“, což byl duálový tvar znamenající „muž a žena“. Protože se slova vyvíjejí, tak dnes neříkáme „malžena“, ale „manželé“. Stejně tak existoval duálový tvar „bratsestra“ označující sourozence, ale postupně jsme ho přestali používat.

Dle některých etymologů slovo „malžen“ neoznačuje dvojici muž-žena, ale pochází ze starohornoněmecké složeniny „malwip“, tedy vdaná žena. „Wip“ bylo přeloženo (znamená ženu), zbytek zůstal stejný. A začal se jím označovat také muž.

Jazyk je prostě a jednoduše živý útvar, který se vyvíjí a získává nové významy, které nemusí vždy odpovídat těm starým. Přece dnes nepřestaneme používat slovo „manžel“ jen proto, že kdysi dávno označovalo vdanou ženu.

Tohle se samozřejmě děje s různými slovy. Když třeba řeknu, že jsem býval klukem, nemám tím na myslí to, že jsem býval šípem. Ani tím nechci říct, že jsem přehnaně sebekritický a v mládí jsem byl ničema a budižkničemu. Kluk je dnes označení pro jakéhokoliv dítě mužského pohlaví, i když by se tomu naši předci podivili. Slovo se  vyvinulo.

Podobně rodina je od slova rodit. Nechat si vnutit nějaké termíny jako „tradiční rodina“ je už špatně, protože neexistuje nic jako rodina netradiční. Rodina je místo, kde se narodí dítě (táta, máma, děti).

Se slovem rodina je to složitější, než VKml tvrdí, a rozhodně není rodina od slova rodit, ale naopak má souvislost s majetkem. Staří Řekové používali termín Oikos (majetek nebo dům, po spojení se slovem nomos vzniklo slovo ekonomie), Římané používali latinské slovo familia (z něhož vzniklo anglické family nebo německé die Familie) pro všechen majetek domácnosti – pole, dům, peníze, otroky. Staročeský „rod“ má nejblíže ke starořečtině.

Spojení „tradiční rodina“ je špatně, s tím s VKml souhlasím, ale z poněkud jiného důvodu. Do 18. století neměl žádný evropský jazyk slovo pro soustavu táta+máma+děti. Latinské slovo familia  označovalo všechny členy obývající dům – včetně sluhů a otroků. „Tradiční rodina“ jako taková není nic tradičního, ale naopak poměrně nový konstrukt.

Opět jde tedy o příklad toho, že jazyk i lidské chování se vyvíjí.

V celé řadě rodin se děti nerodí, přesto jde o rodiny a nepřestaneme jim říkat rodiny.

Za velkého řevu aktivistů se v roce 2006 uzákonilo registrované partnerství (tehdy se zaklínali, že nepůjdou dál, k adopcím dětí vůbec) (…) homosexuálové o něj nemají vůbec zájem – ročně jsou to jen desítky případů. Teď opět čelíme pouze kampani „politických homosexuálů“, kteří nemají právo hovořit za ostatní.

To, že homosexuálové nemají zájem o registrované partnerství přece není důkazem proto, že homosexuálové nechtějí manželství. Za 11 let od uzákonění registrovaného partnerství jej uzavřelo 2647 párů (hezká infografika je i na Aktuálně). Z těch se rozvedlo jen 14,5 % párů, zatímco v případě manželství se rozvádí kolem 50 % párů.

Na rozdíl od manželství, které můžete uzavřít téměř kdekoliv (jakákoliv matrika, kostel či konzulát, před starostou, místostarostou, pověřeným členem zastupitelstva či knězem), tak registrované partnerství můžete uzavřít pouze na 14 určených úřadech v celé ČR a pouze před matrikářem.

Stejně tak registrované partnerství prakticky nic nepřináší, je jen administrativním úkonem. Není se tedy čemu divit, jestli se do něj lidem vstupovat nechce.

Za pozornost stojí, jak si Václav Klaus mladší krásně protiřečí v rámci jednoho odstavce. Zatímco v jedné větě tvrdí, že všichni homosexuálové v roce 2006 slibovali, že jim registrované partnerství stačí, o větu dál tvrdí, že rozhodně nemají právo hovořit za všechny.

Tady ale s VKml souhlasím – nikdo nemá právo hovořit za všechny homosexuály. Nikdo v roce 2006 neměl právo slíbit za budoucí homosexuály, že nebudou požadovat víc. A i kdyby to právo měl, tak to neznamená, že se to v budoucnosti nemůže změnit a oni nemohou začít požadovat něco jiného. Zákony se upravují neustále.

Homosexuálové se u nás těší veškerým lidským právům, zasedají v parlamentu, jsou úspěšní v řadě hospodářských odvětví.

Netěší. Nemohou uzavřít manželství s člověkem, kterého si vyberou. Mohou s takovým člověkem uzavřít registrované partnerství, ale to nepřináší stejná práva jako manželství:

  • Manželé mají právo na placené pracovní volno ve výši 2 dnů na přípravu svatby. Registrovaní partneři nemají právo ani na hodinu.
  • Manželům automaticky vzniká společné jmění i společná odpovědnost za závazky. Registrovaným partnerům ne.
  • Věci nabyté v průběhu manželství patří oběma manželům společně. Věci nabyté během registrovaného partnerství jsou v individuálním vlastnictví jednoho z partnerů
  • Manželé si při uzavření sňatku volí společné příjmení. Registrovaní partneři musí požádat dodatečně po registraci.
  • Manželé uzavírají sňatek při obřadu před 2 svědky. Registrovaní partneři sepíšou formulář beze svědků jen s úředníkem, jako kdyby přepisovali auto.
  • Manželé mají nárok na vdovský a vdovecký důchod. Registrovaní na něj nárok nemají.
  • V manželství jsou vyřešena práva a povinnosti dětí vůči rodičům. V registrovaném partnerství to nejde.

Již dnes spolu žijí homosexuální páry, které vychovávají děti společně. Ty děti mají často dvě mámy nebo dva táty a nijak tím netrpí. Nicméně zde panuje právní vakuum, které tento stav raději přehlíží a neřeší (snad abychom tím náhodou nepopudili lidi, kteří v tomto stavu nežijí a nijak je netrápí) a homosexuálové nemají ani žádné právo tento stav vyřešit.

Jeden z partnerů je tak pro děti stále jen cizím člověkem, ačkoliv mu děti říkají mami/tati. V případě úmrtí biologického rodiče tak děti automaticky přicházejí i o toho druhého – z pohledu zákona cizího člověka.

Ale političtí homosexuálové tolerantní nejsou. Proč mě se svojí sexualitou otravujete? Proč ji nutíte do zákonů a do veřejného prostoru?

Ve chvíli, kdy je zákonem stanoveno, že manželství může uzavřít pouze muž a žena, zákony už dávno obsahují sexualitu. Naopak ve chvíli, kdy ze zákona toto omezení vypustíme a zpřístupníme manželství jakémukoliv -sexuálovi, tak ze zákona sexualitu odstraníme. Uděláme tedy přesně to, po čem Václav Klaus mladší volá. Nikdo nikoho nebude otravovat sexualitou, manželství bude pro všechny bez rozdílu.

Můj pohled na manželství homosexuálů je jasný

Žijeme v civilizované společnosti, ve které žijí vedle sebe heterosexuálové, homosexuálové a další -sexuálové. Již nepopíráme jejich existenci jako v minulosti, nenutíme je skrývat se či žít tak, jak společnost očekává.

Pokud chtějí dva heterosexuálové z nejrůznějších důvodů uzavřít manželství, mají toto právo a nikdo nezkoumá, proč se chtějí vzít (a ne, opravdu ne všichni heterosexuálové se berou za účelem plození dětí). Proto bychom neměli toto právo upírat ani jakýmkoliv dvěma -sexuálům, kteří se chtějí vzít.

Už něco víš o manželství homosexuálů, ty zmrde?